Hledej Boha a najdeš ho

„Hledej Boha a najdeš ho. Hledej ho ve všem a najdeš ho všude. Hledej ho v každé době a najdeš ho vždy.“ Těmito slovy sv. Vincenc Pallotti vyjádřil své vnitřní a náboženské přesvědčení.

Mnozí z nás věřících křesťanů se mohou pod tato slova podepsat. Považujeme to skoro za samozřejmost, že Bůh je „nad“ námi a „kolem“ nás. On je konečnou příčinou všeho, co existuje. Přítomnost Boha vysvětluje realitu a dějiny. O mnoho těžší je pro nás uvědomit si a prožít pravdu, že Bůh je v nás. Sice jedním dechem spolu se sv. Augustinem opakujeme, že Bůh je nám blíž než my sami sobě, ale přece jenom ve vnitřní zkušenosti cítíme v sobě prázdnotu. Samozřejmě občas přichází chvíle duchovního povznesení. Zkušenost prázdnoty má ale také svůj smysl. Je to dobrý práh, který je nutné překonat, abychom zakusili…

…Boha v nás. Často když přemýšlíme o osobní zkušenosti s Bohem, nás děsí myšlenka, že bychom mohli být zafixováni na zjeveních a duchovních zážitcích, nakaženi pocitem velikosti, který by byl kompenzací našeho pocitu méněcennosti.

A právem. Jsme jistější, když se na sebe díváme jako na hříšníky, kterým bylo odpuštěno. Přijímáme naše meze a konečnost. A jak získáváme zkušenost, „vyrůstáme“ z iluze všemohoucnosti. V této realitě pohledu na sebe lze však najít stíny nesouhlasu vůči tomu, jak v sobě najít Boha.

Významný teolog naší doby Hans Urs von Balthasar psal: „Kontemplace je v církvi obklopená jakousi atmosférou malodušnosti a znechucení. Chtěli bychom toužit – a neumíme. Často je důvodem pohodlnost, kterou nemůžeme překonat. Často je ale také příčinou to, že si dost nevěříme.“ Zdá se, že autor naznačuje, že je velmi těžké překonat to, že nevěříme v sebe a v možnost zakoušet v sobě Boha. To po nás často vyžaduje, abychom přiznali svou bezmoc, na což často reagujeme zlostí, brutalitou, sebeobviňováním, rezignací, klesáním na duchu.

Nepřichází nám ale ve stavu naší bezmocnosti na pomoc Duch Odvahy? „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“ (Řím 8, 26)
Nalezení Boha v sobě nás neúprosně vede k nahlédnutí do sebe. A právě před tím máme často strach. Protože jak se máme s odvahou podívat do propasti? Může se nám z toho zatočit hlava, když uvidíme strach v sobě, neklid, komplexy, zranění pramenící z dějin našeho života, stín smrti. Asi je tedy snadnější utéct k Bohu „mimo nás“, než Boha hledat v sobě. Ale strach je špatný rádce a cesta po „duchovních zkratkách“, které opomíjí naši psychologickou realitu, nepřinese očekáváné plody. Pomoci nám může transpersonální psychologie.

Roberto Assagoioli říká, že příčinou našich problémů je často to, že od nich utíkáme, popíráme je nebo se s nimi ztotožňujeme do takové míry, že ztrácíme náš duchovní „střed“, duchovní „já“. Tento autor nám nabízí opačnou věc (deidentifikaci), která spočívá v tom, že jsme si vědomi našich problémů, ale neztotožňujeme se s nimi. Uvědomujeme si, že jsme někdo víc než naše společenské postavení, jsme někdo víc než atraktivita (nebo neatraktivita) našeho těla, jsme někdo víc než náš pocit strachu, bezmoci nebo spokojenosti, úspěchu, jsme někdo víc než naše přání, touhy, nesplněné potřeby, frustrace, jsme někdo víc než náš rozum (více nebo méně výkonný).

Tímto způsobem se dostáváme do vnitřního tajemství, našeho vnitřního domu, vnitřního „já“. Tehdy se na nás naplňují slova Evangelia: „Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?“ (Mt 16,26) Pomocí deidentifikace se přibližujeme k duchovnímu „já“, které je nezávislým prvkem zúčastňujícím se Tajemství: Boha živého, který JE (srov. Ex 3,14). Toto je náš duchovní poklad, který nesmíme ztratit. V této zkušenosti nacházíme Boha a sami sebe, naše nejhlubší „já“.

Neméně praktickými duchovními mistry jsou svatí. Sv. Vincenc Pallotti byl přesvědčen, že duchovní život, to nejsou vznešené myšlenky nebo veliká přání, ale cvičení duchovního života. Pallotti nám nabízí cestu, na které sám zakusil Boha a našel sám sebe. Je to úzká cesta, která nás může děsit. Svatý Vincenc ji popsal jednoduchými slovy, která pro nás mohou být návodem k osobnímu duchovnímu cvičení:

„Ne rozum, ale Bůh. Ne vůle, ale Bůh. Ne duše, ale Bůh. Ne zrak, ale Bůh. Ne sluch, ale Bůh. Ne vůně, ale Bůh. Ne chuť, ale Bůh. Ne řeč, ale Bůh. Ne oddech, ale Bůh. Ne tělo, ale Bůh. Ne vzduch, ale Bůh. Ne pokrm, ale Bůh. Ne nápoj, ale Bůh. Ne oblečení, ale Bůh. Ne postel, ale Bůh. Ne věci pozemské, ale Bůh. Ne bohatství, ale Bůh. Ne sláva, ale Bůh. Ne vyznamenání, ale Bůh. Ne důstojnost, ale Bůh. Ne povýšení, ale Bůh. Bůh vždy a ve všem Bůh!“

Skrze tuto modlitbu – návod nás Pallotti uvádí na cestu paradoxu, zdánlivé negace různých oblastí našeho lidství, abychom byli schopni v sobě najít Boha, hloubku, kterou je v nás sám Bůh. On je perla, která je v nás skrytá. Když nacházíme v sobě Boha, nacházíme zároveň sami sebe, naši nejhlubší totožnost. Díky duchovní zkušenosti můžeme získat přesvědčení, že jsme se nenarodili „jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (J 1,13) Za naši totožnost vděčíme Bohu, skrze něj také definujeme sebe, „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme.“ (Sk 17,28) Bůh je v nás čistý pramen, který živí všechny naše prameny: tělo, city, touhy, myšlenky, duši a ducha. „Všechna spása pramení mi z tebe!“ – volal autor žalmu. (Ž 87,7)

K účasti na duchovní radosti nás zve také sv. Ignác z Loyoly, který nám nabízí následující návod pro modlitební cvičení: „Všimni si, jakým způsobem Bůh bydlí v tvorech: v živlech - a dává jim existenci; v rostlinách - a dává jim růst a život; ve zvířatech - a dává jim city; v lidech - a dává jim rozum. A ve mně také bydlí - a dává mi život, schopnost cítit a rozum. A navíc, udělal ze mě svůj chrám.“

Svatí jsou přáteli Boha a přáteli člověka. Nabízí nám konkrétní metodické kroky, které nás vedou k nalezení Boha v nás, v naší vlastní duchovní totožnosti. Oni jsou spojenci našeho štěstí. Což není štěstí najít Boha a sebe?

„Pozdě jsem se do Tebe zamiloval,“ stěžuje si sv. Augustin, „v hloubi mé duši jsi byl, a já jsem se toulal po bezcestích. Byl jsi se mnou, a já jsem nebyl s Tebou. Vyhlížel jsem Tě v dálce, a ne v sobě samém, a nemohl jsem uvidět mého Boha. Protože světlo bylo ve mně, a já jsem je hledal kolem sebe.“

Pro nalezení štěstí nikdy není pozdě. A proto hledej Boha a najdeš ho!

P. Bogusław Szpakowski SAC
Převzato z: www.horyzonty.misjesac.pl

Zpět