Pallotti - veliký ctitel Panny Marie

Svou vnitřní mariánskou úctu opatroval a rozvíjel Pallotti po celý svůj život. Veliký vliv měla rodina a zvlášť významná byla výchova jeho hluboce zbožné matky. Na hlas matky, která svolávala své děti ke společné modlitbě, první vždy přiběhl a vedle ní poklekl malý Vincenc. Se sepnutýma rukama, vážný a soustředěný nahlas recitoval „Otče náš“, „Zdrávas“ a ostatní modlitby. Předbíhal své bratry a s velikou silou se bil do prsou a s pohledem upřeným nahoru, k obrazu Matky dobré rady, před kterým se obvykle rodina modlila, volal: „Svatá Maria, udělej mě statečným!“ A tato slova, k dojetí své matky, opakoval mnohokrát.

Panna Maria se navždy stala pro Pallottiho „nejmilovanější Matkou“, v ještě větší míře, když mu zemřela jeho vlastní matka. „V jeho duši a srdci,“ svědčí pan Virili, „byl vždy tento veliký dar, který božský Spasitel, když visel na kříži, svěřil všem lidem, kteří mají podíl na spáse a milosti, ve chvíli, kdy jim dal Marii za matku a řekl: „Hle, Matka tvoje.“
„Naše nejmilovanější Matka“ – tak Pallotti mluvil o Panně Marii v rozhovorech s ostatními, a zachovával přitom vědomí její důstojnosti jako Matky Boží. Jeho láska a zbožnost k Panně Marii byla tak veliká a měla tak srdečnou podobu, že právem můžeme o Pallottim říct, že patří k největším ctitelům Panny Marie.

Pan Virili svědčí následovně: „Každý den po velebení Boha velebil Nejsvětější Pannu Marii. Již při svítání obětoval Panně Marii ke službě svou celodenní práci a prosil ji usilovně o její mateřskou pomoc. Večer jí za vše děkoval a obnovoval modlitby, odevzdání se a přísliby. Cokoliv během dne dělal, modlitbu růžence, návštěvy, povzbuzování, modlitby, vnitřní a vnější duchovní úkony, krátké modlitební akty a projevy úcty, vše činil co nejhorlivěji ke cti Panny Marie. Řekl jsem „duchovní povzbuzování a krátké modlitební akty“, protože Sluha Boží často zval ke společné modlitbě. Když jsme šli ulicí nebo jsme nudně čekali někde v předpokoji nebo jinde, Sluha Boží mi říkal: „Modleme se za všechno, co se líbí Bohu!“

Tohle, nebo tamto ať se děje pro větší slávu a velebení Marie. Dělejme to a mluvme ke slávě Panny Marie nebo na poděkování Nejsvětější Trojice za veškeré milosti, dary a privilegia, které byly udělené naší společné Matce, na poděkování za nekonečnou lásku, se kterou nás Bůh obdaroval Matkou plnou lásky.“ Tato a podobná slova vykreslují jasný obraz jeho duše.“

Sv. V. Pallotti se třikrát za den modlil „Anděl Páně“ nebo ve velikonoční době „Raduj se, nebes Královno“ a k tomu často připojoval další modlitby. Doma a v kostele se vždy modlil „Anděl Páně“, kromě nedělí, v kleče. Když šel ulicí, s prvním zvukem zvonu sundával klobouk, pokud jej měl zrovna na hlavě, a začínal modlitbu, i když se třeba náhodou nacházel zrovna v židovské čtvrti. Pokud byl v doprovodu jiných lidí, modlil se s nimi nahlas a významnější osoby zdvořile zval ke společné modlitbě. Často také poklekal na „Anděl Páně“ pod širým nebem.

Když Pallotti procházel kolem obrazů Nejsvětější Marie, zdravil ji hlubokou úklonou hlavy, sundával klobouk a modlil se krátkou modlitbu, např.: „Maria, Matko Boží, vypros pro mě Ježíše“, nebo „pro nás“. Bez ohledu na přítomnost lidí také často poklekal k modlitbě před obrazy Panny Marie. Zajímavé je, že nikdy nepřehlédl mariánský obraz, i když – jak to měl ve zvyku – šel hluboce soustředěn a s očima sklopenýma k zemi nebo zaměstnaný rozhovorem s ostatními. Bylo z toho jasné, že všechny tyto obrazy cestou znal a měl ve zvyku je zdravit.

Pokud vyslovoval jméno Panny Marie, tehdy – podobně jako při vyslovování jména Ježíš – z úcty sundával klobouk. Když vycházel ze svého pokoje, poklekal před všudepřítomným Bohem a prosil Pannu Marii slovy: „Matko, požehnej mi!“ Ke cti Panny Marie podstupoval dobrovolné oběti; zvlášť po celý svůj život držel půst ve středy a soboty, který započal ještě jako bohoslovec. V soboty také dával větší almužny a plnil jiné dobré skutky.

Skoro vždycky bylo vidět v rukách Pallottiho růženec. Často se stávalo, že během jednoho dne se modlil celý Žaltář, zvlášť tehdy, když cestoval a měl víc času. Růženec a škapulíř Panny Marie měl na krku také v noci, na znamení, že je dítětem a sluhou Panny Marie. Pokud to jen bylo možné, každý den čítával jednu kapitolu z knihy „Mystické město Boží“ ctihodné Marie z Agredy. Tuto knihu poznal a velmi si vážil už z doby semináře. Bral ji s sebou, když cestoval, a měl z ní veliký užitek. Četbu této knihy také doporučoval ostatním se zdůrazněním, že velice pomáhá k prohloubení úcty k Nejsvětější Panně Marii a prohlubuje ducha pokory, i když zjevení nebyla ještě oficiálně uznaná Apoštolským stolcem. Při četbě se sám nořil hlavně do asketických rozjímání spojených se zjeveními.

Mariánské slavnosti dávaly Pallottimu příležitost k ještě silnějšímu dokazování lásky k Matce Boží. Připravoval se k nim skrze posty, noveny a jiné zbožné praktiky. Při mnoha slavnostech pořádal také slavnostní oktávy, i když nebyly v liturgických předpisech. Podle jednotlivých slavností, vyprošoval sobě vroucnou modlitbou milosti, které odpovídaly povaze slavnosti. Např. v souvislosti se svátkem Matky dobré rady prosil pro sebe a pro ostatní o milost rady, na svátek opasku Panny Marie prosil o dar čistoty a pokory srdce, na svátek Panny Marie Karmelské o milost dojít na svatou horu Boží. Zvlášť drahé byly jeho srdci slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie, protože tato tajemství uctíval především.

V den samotných slavností jej naplňovala radost a entuziasmus. Bylo slyšet, jak často opakoval: „Ó, jak veliký svátek se dnes slaví v nebi! Kolik jen hříšníků se obrací na přímluvu naší milované Paní!“ Naplněna byla také jeho naděje získat milosti pro sebe. Pan Virili mluví o těchto dnech: „Viděl jsem ho tehdy ještě radostnějšího, šťastnějšího, horlivějšího, zbožnějšího a více pod vnuknutím Božím, což dovolovalo připouštět, že v těchto dnech obdržel mimořádné milosti.“

M. Morawská, ZAK Ecclesia, Varšava
Převzato z: www.zak-pallotti.pl

Zpět