Kněz je ten, kdo velmi věří v Krista

K novokněžím 2013

Už několik měsíců v církvi prožíváme Rok víry, ohlášený papežem Benediktem XVI. K této příležitosti papež vydal Apoštolský list Porta Fidei (PF), ve kterém napsal, že víra je „naším celoživotním společníkem, který nás uschopňuje, abychom stále novýma očima vnímali úžasná díla, jež pro nás Bůh činí“ (PF, 15), že „znamená rozhodnutí být s Pánem a žít s ním“ (PF, 10).

Takové rozhodnutí naším jménem učinili naši rodiče a křestní kmotři, a potom se stalo naším osobním a svobodným rozhodnutím. Jednoho dne jsme se rozhodli „být s Pánem“ (PF, 10), abychom s Ním zůstali a žili „ve společenství“ (PF, 13). Tímto způsobem začala naše uvědomělá cesta víry, která může trvat až do chvíle, kdy skrze smrt projdeme do věčného života, který je „plodem zmrtvýchvstání Pána Ježíše“ (PF, 1). Z tohoto základního rozhodnutí vyrůstají další, mimo jiné, žít ve společenství katolické církve.

Rok víry je především pozváním ke „skutečnému a novému obrácení se k Pánu, jedinému Spasiteli našeho světa“ (PF, 6). Toto obrácení je úkolem každého křesťana. Každý je pozván k tomu, aby znovu objevil „chuť nechat se krmit Božím slovem, věrně předávaným v církvi, a chlebem života, nabídnutým jako pokrm jeho učedníkům“ (PF, 3). To je trochu tak jako s jídlem: můžeme je připravit a můžeme je připravit „s chutí“. Můžeme je sníst a můžeme je sníst „s chutí“. Tady jde právě o tu „chuť“, o jednoduché přesvědčení, že víra v Krista, to je to nejhezčí, co nás na této zemi potkalo, přesvědčení, že naše víra není jako koule přivázaná k noze galejníka, která komplikuje život a činí ho ještě těžším, ale naopak: že je to, jako bychom měli na ramenou křídla, díky kterým můžeme lépe, krásněji a hlouběji žít; vidět dále a rozumět více.

Potřebujeme dnes rozhodnou víru v Krista jako sůl. Potřebujeme víru, která se opírá o jasné rozhodnutí srdce: „vybírám Krista“ a tečka. A ne: „asi vybírám Krista…“, „možná vybírám Krista“. Potřebujeme víru, která se neustále krmí Božím slovem, věrnou modlitbou – osobní i společnou, správnou liturgií, ale také Katechismem. Papež Benedikt k příležitosti představení katechismu pro mládež „YouCat“ napsal: „Musíte vědět, v co věříte!“ Svatá pravda. Musíme to vědět, protože pokud to vědět nebudeme, pak budou různí chytráci využívat naší nevědomosti, budou nás svádět a odtahovat od Krista. Když učiníme parafrázi známé věty Chestertona, že „ten, kdo nevěří v Boha, uvěří všemu“, můžeme říci, že „ten, kdo neví, v co věří, také všemu uvěří“. V neděli bude nahlas recitovat Credo, a v pondělí půjde klidně k věštkyni.

Potřebujeme dnes také víru vytrvalou. „Nedejte se chvilkové kultuře“ - to jsou také slova papeže Benedikta XVI. ke kněžím ve Varšavě, ale nejsou určena jen kněžím. Chvíle dnes s námi dělá, co chce. Jsme schopni slíbit velké věci, ale pod podmínkou, že budou trvat jen chvíli. Když mají trvat delší chvíli, máme s tím problém, a když mají trvat celý život, to je pro nás často k nesnesení. Odtud pramení rozvody a tolik zbytečných slov, tolik nedodržených smluv, tolik zrazených slibů. Vytrvalá víra nám pomáhá stavět se proti chvilkové kultuře a prosazovat kulturu věčnosti.

Takovou víru dnes očekává církev od kněze. Kněz, to je především ten, kdo velmi věří v Krista. Takovou víru očekává Společnost katolického apoštolátu od našich letošních novokněží. Takovou víru od nich očekávají ti, ke kterým už zanedlouho budou posláni.

Drazí novokněží – velmi vás prosím: nezklamte nás! Buďte kněžími věřícími! Pamatujte na to, že víra není pohodlnou a bezstarostnou životní jistotou, ale spíše – jak říká páter Halík – „uměním života s Tajemstvím“. S Tajemstvím s velmi velkým „T“. Pamatujte si, že jako je opakem víry nevíra, tak nepřítelem víry je modlářství a náboženský fundamentalismus. Budeme se modlit za hlubokou víru pro vás. Budeme vám ji pomáhat zachovat, rozvíjet a chránit.

A druhým cílem Roku víry je obnovené svědectví víry, čili sdílení víry s jinými. Dnes – píše papež – je potřeba „znovu objevit radost z víry i nadšení pro její předávání“ (PF 7). Nestačí předávat víru, ale je potřeba předávat ji s radostí a nadšením. Naši novokněží – neoprezbiteři - mají mnoho talentů, jsou také ke své budoucí práci dobře připraveni díky formaci v semináři. Není potřeba nic, než se nyní pustit do práce. Doufáme, že nebudou leniví a apatičtí a že nebudou usilovat jen a především o „své záležitosti“ nebo o zachování své malé stabilizace, ale že – po vzoru našeho Otce, sv. Vincence Pallottiho, svatořečeného před 50 lety – půjdou „jako ovce mezi vlky“ nejen k těm, kteří sedí v kostele v prvních lavicích, ale také k těm, kteří v žádných kostelních lavicích nejsou (protože v kostele nikdy nebyli nebo tam nejsou, protože odešli nebo je někdo z kostela vyhodil, také kněží, kterým scházel takt, znalosti, kultura a definitivně – víra). Doufáme, že ti mladí kněží půjdou nejen k nalezeným, ale také (a možná především) k zbloudilým. Kněz (a zvláště pallotin) je poslán ke všem!

Aby Kristus, až znovu přijde na zem, našel v našich dnešních novokněžích hlubokou a upřímnou víru a aby ji nalezl také u těch, kterým tito mladí kněží budou sloužit!

P. Adrian Galbas SAC,
provinciál západní polské provincie

Zpět